Když začne dítě nebo dospělý chodit na judo, obvykle se těší především na první hody. Ještě před nimi se však musí naučit něco zdánlivě méně atraktivního: správně padat.
Ukemi neboli technika pádů není pouze povinnou průpravou, kterou musí začátečník absolvovat, než se dostane ke „skutečnému judu“. Je to jedna z nejdůležitějších dovedností celého juda. Bez ní by nebylo možné bezpečně nacvičovat hody a později ani absolvovat randori nebo soutěžní zápasy.
Schopnost správně reagovat na ztrátu rovnováhy se navíc nemusí hodit jen na tatami. Uklouznout, zakopnout nebo spadnout z kola můžeme kdykoliv. Dobře nacvičený pád sice neposkytuje ochranu před každým úrazem, může však člověku pomoci zareagovat lépe než ve chvíli, kdy jeho tělo žádný podobný pohyb nezná.
Pád je první technika juda
Začátečník se musí nejprve naučit bezpečně přijmout pád. Teprve potom může trenér postupně přidávat techniky, při kterých jej partner skutečně hází.
Nejde o formalitu ani o zbytečné oddalování atraktivnější části tréninku. Judista, který neumí padat, ohrožuje především sám sebe. Často se při pádu instinktivně zapře nataženou paží, ztuhne nebo nezvládne ochránit hlavu. Právě tyto reakce mohou riziko zranění zvýšit.
Při ukemi se člověk postupně učí:
-
chránit hlavu a krční páteř,
-
nebrzdit pád nataženou paží,
-
vhodně rozložit a usměrnit energii dopadu,
-
orientovat se během ztráty rovnováhy,
-
udržet tělo pod určitou kontrolou,
-
a po pádu se bezpečně vrátit do dalšího pohybu.
Judo rozlišuje pády vzad, stranou, vpřed i různé podoby kotoulů a převalů. Každý z nich se nejprve nacvičuje v jednoduchých a bezpečných podmínkách a teprve později se propojuje s konkrétními hody.
Proč se ukemi musí stále opakovat
Při skutečném pádu většinou nemáme čas přemýšlet, kam položit ruku, jak nastavit tělo nebo co udělat s hlavou. Všechno se odehraje během zlomku sekundy.
Proto nestačí techniku pádu pouze pochopit. Je potřeba ji opakovat tak dlouho, až se z ní stane přirozená pohybová reakce.
Nácvik začíná zpravidla z nízkých poloh – například vsedě, vleže nebo z podřepu. Teprve když judista zvládá základní pohyb, může postupovat k pádům ze stoje a následně k pádům při technikách prováděných partnerem.
Důležité je cvičit na obě strany. Člověk si nemůže vybrat, na kterou stranu v běžném životě uklouzne nebo kam jej soupeř vychýlí.
Stejně podstatná je pravidelnost. Jednorázová lekce může člověku princip pádu ukázat, ale automatický návyk vzniká až dlouhodobým opakováním.
Když mi ukemi pomohlo při pádu z kola
Užitečnost tohoto pohybového návyku jsem si sám ověřil mimo tatami.
Při jízdě na kole jsem musel v kopci rychle zastavit před vozidlem, které náhle zabrzdilo. Kolo se zastavilo, ale mně se nepodařilo včas vytáhnout cyklistickou tretru z nášlapného pedálu. Ztratil jsem rovnováhu a začal padat na stranu.
Všechno se odehrálo příliš rychle na vědomé rozhodování. Přesto tělo automaticky použilo pohyb, který znalo z juda. Dokázal jsem dopad ztlumit a rozložit tak, že pro mě pád nakonec nepředstavoval větší problém.
Pomohlo mi samozřejmě také místo, na které jsem dopadl. Jednalo se o okraj asfaltové silnice se zpevněnou krajnicí, kterou prorůstala tráva. Kdyby na stejném místě byly velké ostré kameny, překážka nebo projíždějící vozidlo, mohl celý pád dopadnout úplně jinak.
Netvrdím tedy, že mě ukemi mohlo ochránit za všech okolností. V této konkrétní situaci mi však automaticky osvojený pohyb pravděpodobně pomohl zvládnout pád lépe, než kdybych se pokusil zachytit nataženou rukou nebo dopadl zcela ztuhle.
Ukemi není neprůstřelná ochrana
Bylo by chybou vytvořit dojem, že kdo se naučí ukemi, nemůže se při pádu zranit.
O následcích pádu rozhoduje mnoho okolností:
-
rychlost pohybu,
-
výška a směr pádu,
-
tvrdost a členitost povrchu,
-
překážky v okolí,
-
věk a fyzická kondice člověka,
-
únava,
-
a také to, zda měl vůbec možnost naučený pohyb použít.
Jinak se padá na pružném tatami a jinak na asfaltu, schodech nebo kamenité cestě. Také typické „odplácnutí“ rukou, které je součástí některých pádů na tatami, nelze bezmyšlenkovitě přenášet na každý tvrdý či nerovný povrch. Ukemi není jeden univerzální pohyb, který lze použít pokaždé stejným způsobem.
Jeho největší hodnotou je širší pohybová zkušenost. Člověk se učí reagovat na ztrátu rovnováhy, chránit citlivé části těla, nezachytávat se automaticky nataženou paží a podle situace energii dopadu rozložit, usměrnit nebo převést do dalšího pohybu.
Nejlepší pád je samozřejmě ten, ke kterému vůbec nedojde. Ukemi nenahrazuje opatrnost, ochranné pomůcky ani bezpečné chování. Je to další dovednost, která může pomoci ve chvíli, kdy už pádu zabránit nedokážeme.
Proč se pády učili také fotbalisté
V minulosti k nám občas přicházeli také fotbalisté, kteří se chtěli naučit správně padat.
Dává to smysl. Fotbalista se může dostat do kontaktu se soupeřem, uklouznout, ztratit rovnováhu po výskoku nebo dopadnout po souboji. Přestože se judo a fotbal pohybově výrazně liší, schopnost nezpanikařit při ztrátě rovnováhy a nepadat ztuhle může být užitečná v obou sportech.
Podobný přínos mohou mít základy pádové techniky také pro další sporty, při kterých dochází k častým změnám směru, kontaktu se soupeřem nebo nečekaným ztrátám rovnováhy.
Judo zde nabízí něco, čemu se v řadě jiných sportů nevěnuje tolik soustavné pozornosti. Pád není pouze nechtěná událost. Je to pohybová situace, na kterou se dá připravovat a kterou lze trénovat.
Co může nácvik pádů dát dětem
Z pohledu rodičů je schopnost bezpečněji reagovat na pád jedním z praktických přínosů juda.
Děti padají při běhání, hrách, jízdě na kole, bruslení, lyžování i při běžném dovádění. Nelze je před každým pádem ochránit a nebylo by to ani žádoucí. Potřebují získávat vlastní pohybové zkušenosti a učit se pracovat se svým tělem.
Pravidelný nácvik ukemi může rozvíjet:
-
prostorovou orientaci,
-
rovnováhu a koordinaci,
-
schopnost reagovat na nečekaný pohyb,
-
vnímání polohy vlastního těla,
-
sebedůvěru při pohybových aktivitách,
-
a také schopnost po nezdaru vstát a pokračovat.
Neznamená to, že se dítěti po několika trénincích nemůže nic stát. Znamená to, že postupně získává pohybovou zkušenost, kterou většina jeho vrstevníků cíleně netrénuje.
Právě proto považuji kvalitní nácvik pádů za dobrou investici do celkové pohybové připravenosti dítěte – i kdyby se později rozhodlo, že u juda nezůstane.
Rodiče čekají hody, ale začátky mají jiný smysl
Dítě se může před první lekcí těšit, že bude hned házet soupeře přes rameno. Rodiče pak někdy překvapí, kolik času trenér věnuje kotoulům, gymnastice, rovnováze a pádům.
Kvalitní trenér však začátečníka k hodům nepustí dříve, než má alespoň základní předpoklady bezpečně dopadnout.
Opakování pádů proto není výplní tréninku. Je to příprava na všechno, co bude následovat. Čím lépe dítě ukemi ovládá, tím bezpečněji a s větší jistotou může později nacvičovat techniky s partnerem.
Není potřeba tento proces uspěchat. Pro dítě je mnohem důležitější vybudovat si pevný pohybový základ než co nejrychleji předvést první hod.
Více o tom, co děti čeká v začátcích, najdete také v článku Co potřebuje dítě na první trénink juda? Praktický průvodce pro rodiče.
Jak by měl nácvik pádů probíhat
Ukemi by se mělo učit pod vedením kvalifikovaného trenéra a na vhodném povrchu. Trenér dokáže zvolit správnou obtížnost, opravit chyby a posoudit, zda je dítě připravené na další krok.
Bezpečný postup obvykle znamená:
-
začínat z nízkých poloh a při malé rychlosti,
-
nejprve zvládnout ochranu hlavy a správné postavení končetin,
-
procvičovat pády na obě strany,
-
postupně přecházet k pádům ze stoje,
-
teprve potom zařazovat kontrolované hody s partnerem,
-
přizpůsobovat náročnost věku, schopnostem i aktuální únavě cvičence.
U dětí může mít nácvik podobu her, převalů, překážkových drah a jednoduchých pohybových úkolů. Základní principy se tak opakují mnohokrát, aniž by cvičení působilo jednotvárně.
Naopak bych nedoporučoval, aby rodiče podle videa z internetu zkoušeli s dítětem doma hody nebo pády na tvrdé podlaze. Chyba, která na první pohled nemusí být patrná, se může opakováním upevnit a později obtížně napravovat.
Naučit se padat znamená naučit se znovu vstát
Ukemi je jednou z prvních dovedností, které se začínající judista učí, a současně jednou z těch, které jej mohou provázet celý život.
Na tatami umožňuje bezpečněji trénovat techniky, přijímat hody a pokračovat v zápase. Mimo tatami může pomoci při některých nečekaných ztrátách rovnováhy – při sportu, na kole, na kluzkém povrchu nebo v obyčejném každodenním životě.
Není to záruka nezranitelnosti. Je to naučená pohybová reakce, která může v rozhodující chvíli zlepšit způsob, jakým člověk na pád zareaguje.
A možná právě v tom se ukrývá jeden z nejpraktičtějších přínosů juda. Člověk se neučí pouze házet druhé. Učí se také bezpečněji padat, zvednout se a pokračovat dál.
Autor: Marcel Tomsa | SPORTECAS
O autorovi
Marcel Tomsa je majitelem specializovaného obchodu SPORTECAS a v prostředí juda se dlouhodobě pohybuje. Ve svých článcích propojuje osobní zkušenosti s odbornými poznatky a praktickými potřebami dětí, rodičů a hobby judistů. Je také autorem projektu Fitstyle+, zaměřeného na kondici, zdravý pohyb a dlouhodobě udržitelný životní styl.
Použité zdroje a další čtení
-
Safe Landing Strategies During a Fall: Systematic Review and Meta-Analysis
-
Martial arts fall techniques decrease the impact forces at the hip during sideways falling
-
Biomechanics of Ukemi in Relation to Injury in Judo Athletes: A Systematic Review
-
Injuries in judo: a systematic literature review including suggestions for prevention
